Uživatel jako nejslabší článek

Systém je tak bezpečný, jak bezpečný je jeho nejslabší článek. Sebelepší technologie nedokážou ochránit síť, pokud firma nebude přesně vědět, co se v její síti děje, pokud nebude mít detailně propracovaná bezpečnostní pravidla a pokud je nebudou uživatelé dodržovat.

Právě uživatelé bývají často oním nejslabším článkem. A zranitelnost roste obzvláště v době, kdy drtivá většina uživatelů pracuje na dálku a řada z nich do firemní sítě, k citlivým dokumentům a datům přistupuje ze svých soukromých zařízení.

„Ještě dnes se můžeme setkat s povoleným přístupem na staré operační systémy serverů, otevřená sdílení souborů bez náležitých ochran, otevřené databáze, do kterých se připojují aplikace uživatelů, či povolené vzdálené plochy do zařízení,“ vyjmenovává Daniel Hejda ze společnosti Cyber Rangers. „Informace o všech těchto otevřených spojení mohli a mohou útočníci získat v řádu několika minut.“

Vyděračský ransomware či špionážní spyware se dokážou snadno provrtat do firemní sítě právě přes nedostatečně zabezpečené koncové zařízení nebo ve chvíli, kdy člověk udělá naivní chybu.

„Velká část napadení firemních sítí nebo domácností vyděračským software začíná velmi nevinně, například jako e-mail s nabídkou supermarketu nebo vyplnění souboru s anketou. Již v takovém souboru se může nacházet vir a zničit či zablokovat vaše data. Výhodou útočníka je, že on může útočit, kdy chce, ale uživatel se musí bránit neustále. I proto je třeba neustále vzdělávat uživatele při zavádění moderních technologií a postupů,“ upozorňuje Jan Pilař, architekt bezpečnosti společnosti Microsoft Česká republika a Slovensko. „V každém případě bych doporučil přestat o bezpečnosti jen mluvit a schovávat se za interní směrnice a začít ji opravdu aplikovat.“

Příležitostí pro kybernetické zločince mohou být zdánlivě běžné úkony: otevření e-mailové přílohy, kliknutí na neprověřený odkaz, ale i využívání veřejných wifi hotspotů, připojení flash disku nebo dobíjení telefonu zapůjčenou nabíječkou někde na letišti nebo v kavárně. Právě pokus o získání informací od uživatelů je nejčastějším způsobem útoku.

Rizikem pro firemní síť jsou všechna zařízení, která umožňují zaměstnancům přístup: desktopy, laptopy, tablety, mobily. Ať už jsou to zařízení patřící firmě, nebo soukromá technika, se kterou zaměstnanci pracují.

Hesla jsou pořád velká slabina

Útočníci dobře ví, že většina lidí používá stejná hesla do různých účtů a systémů. A taky dobře ví, že mnozí uživatelé mají hesla pořád velmi jednoduchá, aby si je lépe zapamatovali. Díky sofistikovaným metodám a sociálnímu inženýrství dokážou hesla z lidí vylákat (většinou prostřednictvím phishingu), nebo si je prostě koupí – na internetu kolují miliony uniklých přihlašovacích údajů.

Chcete si ověřit, jestli váš e-mail byl součástí některého odhaleného úniku nebo, zda někde koluje některé z vašich hesel? Můžete využít rozsáhlou databázi, kterou zveřejňuje australský expert na počítačovou bezpečnost a držitel ocenění MVP (Microsoft Valuable Professional) v oblasti kybernetické bezpečnosti Troy Hunt na stránce HaveIBeenPWNed.com

Hackeři ale mnohdy používají i hrubou sílu – s využitím umělé inteligence umí otestovat během minuty miliony různých hesel, u slabých hesel tak dokážou najít správnou kombinaci velmi rychle.

Experti doporučují využívat generátor náhodných hesel a zabezpečený ověřený password manager, jako jsou třeba Dashlane, Sticky Password nebo RoboForm, které jsou dostupné pro různé operační systémy a hesla pak uchovávají bezpečně šifrovaná. Správa hesel se dá jednoduše oddělit pro soukromé účely a pro přístupy do systémů potřebných k práci. Je to rozhodně lepší řešení, než si hesla psát na papírek nebo do poznámek či kontaktů v telefonu.

Postupně také roste popularita passwordless řešení, která vůbec s hesly neoperují a eliminují tak vysokou míru rizika. Například technologie Windows Hello for Business nebo Microsoft Authenticator k ověření uživatelů používají biometriku či PIN kód. Tato metoda ověřování se dá uplatnit na libovolné platformě, aplikaci nebo webu.

K multifaktorové nebo zcela bezheslové identifikaci se používají otisky prstů či skenování obličeje. A prosazuje se i takzvaná autentizace na základě míry rizika: o přístupu a ověření uživatele rozhoduje umělá inteligence, která posuzuje, jak rizikovou operaci chce právě uživatel provést a podle toho si od něj vyžádá jedno nebo víceprvkové ověření. Anebo ho k nejriskantnějším akcím vůbec nepustí.

Nebezpečné wifi sítě, nabíječky i flashky

Riziko ohrožení firemních systémů či dat roste spolu s potřebou pracovat z domova nebo z terénu. Uživatelům často nezbývá než využít veřejný hotspot, a to i k přihlášení do podnikových systémů, e-mailů a interních komunikačních kanálů. Veřejné wifi sítě ale často bývají jen minimálně chráněné a šifrované. Pro potenciální útočníky je pak velmi snadné vysledovat jakoukoliv aktivitu.

Také veřejné nabíječky telefonů mohou být infikované – malinký mikrořadič dokáže během nabíjení ovládnout telefon a otevřít cestu ransomwaru či spywaru. A podobná rizika jsou spojená s neprověřenými USB disky, které zaměstnanci dostanou na konferencích a z nichž si malware snadno prorazí cestu do zařízení.

I proto už v dnešní době řada společností operuje s daty v cloudových úložištích. I tam je ale třeba dát pozor na zabezpečení – Přečtěte si kapitolu Data v oblacích.